Ráda bych se Ti tu alespoň trochu bez obalu představila, ať víš, kdo opravdu stojí za JoVi Chokers.
Jmenuju se Johanka a jsem máma.
Máma, která občas zapomíná na to, kdo je a tak nachází ukotvení ve tvoření.
Ne vždy, ale snaží se.
Mám střední uměleckoprůmyslovou školu v oboru zaměřeném na tvorbu šperků.
A přesto jsem si nikdy nemyslela, že budu šperky skutečně tvořit.
Po letech to najednou přišlo.
Sedm dlouhých let jsem pracovala v korporátu.
Byla to banka.
Bylo to na telefonu.
Bylo to na "přechodnou" dobu.
Bylo to hrozný.
Ale i hezký.
Jsem porodní dula.
Být nápomocná ženě při tak zásadních okamžicích jejího života je pro mě pocta.
Vážím si každé rodiny, která mi dá důvěru a vpustí mě do prožití zrození jejich dítěte.
Jsem vysoce citlivá a někdy mě to štve.
Přesto vysokou citlivost vnímám jako dar, se kterým se učím pracovat.
Snadno se přehltím.
Je mi nepříjemný nepořádek.
Nesnáším neumyté ruce (a když na mě sahají - brrrr, nebo na jídlo - hnus).
Dokážu se nacítit na druhé.
Cítím atmosféru, která vyzařuje z druhého, aniž by mi řekl, jakou má náladu (a často se tou atmosférou nechám ovlivnit).
A je toho mnohem, MNOHEM víc.
Mívám deprese (a vždycky mě to štve).
Bohužel, je to tak a i s nimi se učím pracovat.
Přijdou a zase odejdou.
V tu chvíli mám ale pocit, že bych nejradši neexistovala.
Přijde mi, že jsem všem jen na obtíž.
A v ty chvíle nemůžu ani tvořit.
Špatně snáším nedokončené věci.
A přesto spoustu věcí často nedokončím.
Protože když to nedokončím hned, těžko se mi k tomu vrací.
Nemám ráda, když jdu dělat nějakou činnost a jsem od toho (většinou dětmi) několikrát odvolaná.
Vytočí mě, když nedokončím ani vlastní myšlenku (ke které se samozřejmě už nevrátím).
Jinak jsem úplně obyčejná (a trochu psycho) holka.
Která miluje svou rodinu.
Miluje své přátelé.
Miluje tvoření.
A nesnáší prodej a marketing.
Toho, co nesnáší je taky mnohem víc.
Snad se Ti tu u mě bude líbit a vybereš si pro sebe něco, co Ti bude dělat opravdovou radost a zároveň Ti bude připomínat Tvoji vlastní hodnotu.
Johanka


